Překlady a teorie - Účel světí prostředky, aneb Teorie skopos

"Dominantou veškeré translace je její účel. Účel (translačního jednání) světí prostředky." Lapidárně charakterizovaná zásada funkčního překladatelského procesu formulovaná na počátku 80. let minulého století (1) se stala podnětem bouřlivých diskusí, ale také základem metodiky pragmaticky orientovaného překladatelského jednání pojmenovaného translace. Lze ji definovat jako součást mezijazykové  komunikace, navíc však věnuje pozornost i vzájemné závislosti jazyka a kultury. Důraz na význam kulturní složky posunul translaci do širšího rámce mezikulturní interakce. Na pozadí translační teorie se záhy vyprofiloval směr soustředěný na komunikační jednání, který je pod názvem teorie skopos zaměřen na cílový text, respektive na cílovou kulturu.

Termín skopos pochází z řečtiny a znamená „účel/cíl“. Účel (proč?) je vždy těsně spjatý s otázkou pro koho? a úvahy o těchto aspektech překládání jsou směrodatné pro volbu překladatelské strategie, rozhodnutí,  jak konkrétní text překládat. Kvalita překladu se posuzuje podle toho, zda translát v cílové kultuře působí tak, aby její členové měli možnost přijmout informaci, kterou jim výchozí kultura poskytuje, a dokázali s ní pracovat v souladu se záměrem originálu. Nabízenou informaci označujeme jako text, což v tomto dynamickém pojetí není jen písemné zafixování slovního vyjádření, nýbrž i produkt určitého jednání. Text v určité situaci vznikal, promítají se do něj konkrétní vnitrotextové a vnětextové faktory. Překlad umožní, aby byl text jako translát v jiné situaci a kultuře přijímán a zachoval si svou funkčnost. Intratextová koherence cílového textu – jeho hloubková spojitost a soulad s konkrétní situací – je v tomto smyslu považována za důležitější než intertextová koherence – soulad mezi cílovým a výchozím textem. V rámci funkčně pragmatického zaměření translační teorie má smysl hledat souvislosti mezi textovým typem, textovým druhem a funkcí textu na jedné a typem překladu na druhé straně.

Translaci považujeme za svébytný typ mezikulturní komunikace, při níž zadavatel překladu očekává, že překladatel je odborníkem, který požadované dorozumění umožní. Teorie skopos je základem práce profesionálních překladatelů a tlumočníků, například pracovníků překladatelských agentur, kteří si musí často poradit s operativními texty, či soudních překladatelů.  O vhodnosti využívání principů teorie skopos v literárním  překladu se diskutuje už od jejího zrodu a v této oblasti vznikly její různé žánrově specifické modifikace.

(Autor: ifv)

(1) Katharina Reiß, Hans J. Vermeer, Grundlegung einerallgemeinen Translationstheorie, Tübingen 1984